Milý čtenářský deníčku,
včera jsem dočetla další postapokalyptický román. Do češtiny byl přeložen jako Silo, ale v originále nese název Wool, tedy Vlna. I když neměl žádného oficiálního nakladatele, na Amazonu si získal množství fanoušků. Bohužel, stejně jako název, i napětí se asi ztratilo v překladu.
Poznámka o překladu v úvodu je naprosto scestná, nemyslím si, že by překlad byl špatný. Ale opravdu nechápu, proč si tahle kniha získala tolik fanoušků. Líbil se mi hrdina prvního příběhu, ale ten se v těch dalších nevyskytuje. Většina knihy se točí kolem Juliette, která mi byla nesympatická, nevěrohodná a vůbec zvláštní.
Jako u většiny postapokalyptických knih, i v Silu zůstává katastrofa, která zničila svět, v mlze. Nicméně výsledek je jasný. Vzduch je plný toxinů, které okamžitě rozežerou tělo zevnitř, takže všichni lidé musí žít v silu, tedy jakémsi podzemním mrakodrapu o sto čtyřiceti patrech. Na jeho dně je ropný vrt a doly, díky kterým má silo stabilní přístup elektřiny a materiálů. Rostliny se pěstují na farmách s umělým osvětlením a díky dokonalé recyklaci se lidem tímto způsobem daří přežívat už několik století. Ale nyní se všechno mění, lidé začínají mít podezření, že minulost je vylhaná, venku to možná není tak jedovaté, jak se zdá a mocenské boje o vládu nad silem dosahují vrcholu, revoluce je na spadnutí.
To zní jako dobrá zápletka pro postapokalyptický román, nebo ne, deníčku? Ale nějak to nefunguje. Jakožto matfyzák jsem poněkud citlivá na technické detaily. Přijde mi nesmysl, že u ložiska ropy by se dalo těžit něco jiného a pokud ano, stejně by to nestačilo, nemluvě o tom, že ropa by za tak dlouhou dobu došla. Nejmocnější oddělení v silu je IT, které se stará o servery, ale celou dobu není jasné, k čemu ty servery slouží, nevypadá to, že by z nich lidé měli nějaký užitek. Hlavně na začátku se hodně mluví a jednom záhadném programu a obnově vymazaných dat a ani jedno nedává programátorovi moc smysl.
Představ si, deníčku, že těmhle věcem nerozumím, takže mě při čtení neiritují. Zůstává problém s postavami a celkovým společenským uspořádáním, které je založené na podivných tajemstvích a vymazané minulosti. Oceňuji, že i když kniha je pouze úvodem k trilogii, všechny záhady se v podstatě vyřeší v prvním díle, ale s vysvětlením jsem se rozhodně neztotožnila. Vymazat minulost je nesmysl, protože minulost musíme zkoumat, abychom ji nemuseli opakovat. Držení lidí v nevědomosti, aby se nebouřili nedává smysl, vždyť kromě toho tajemství se není proti čemu bouřit!
Většina po logické stránce nedotažených knih je aspoň čtivá a napínavá. Nemůžu říct, že by se Silo nedalo dočíst, na to, že má skoro pět set stran, jsem ho dočetla rychle. Bohužel, zejména "napínavé" pasáže mě vyloženě nudily. Je jasné, že hlavní hrdinka přežije, způsob jakým to udělá mi nepřijde věrohodný, takže tyhle epizody mě akorát obtěžují svojí délkou a napodobováním vzoru "skoro umřeš, ale najednou se objeví záchrana, opakuj třikrát, vysílený přežij."
Závěrečné hodnocení:
včera jsem dočetla další postapokalyptický román. Do češtiny byl přeložen jako Silo, ale v originále nese název Wool, tedy Vlna. I když neměl žádného oficiálního nakladatele, na Amazonu si získal množství fanoušků. Bohužel, stejně jako název, i napětí se asi ztratilo v překladu.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Jako u většiny postapokalyptických knih, i v Silu zůstává katastrofa, která zničila svět, v mlze. Nicméně výsledek je jasný. Vzduch je plný toxinů, které okamžitě rozežerou tělo zevnitř, takže všichni lidé musí žít v silu, tedy jakémsi podzemním mrakodrapu o sto čtyřiceti patrech. Na jeho dně je ropný vrt a doly, díky kterým má silo stabilní přístup elektřiny a materiálů. Rostliny se pěstují na farmách s umělým osvětlením a díky dokonalé recyklaci se lidem tímto způsobem daří přežívat už několik století. Ale nyní se všechno mění, lidé začínají mít podezření, že minulost je vylhaná, venku to možná není tak jedovaté, jak se zdá a mocenské boje o vládu nad silem dosahují vrcholu, revoluce je na spadnutí.
To zní jako dobrá zápletka pro postapokalyptický román, nebo ne, deníčku? Ale nějak to nefunguje. Jakožto matfyzák jsem poněkud citlivá na technické detaily. Přijde mi nesmysl, že u ložiska ropy by se dalo těžit něco jiného a pokud ano, stejně by to nestačilo, nemluvě o tom, že ropa by za tak dlouhou dobu došla. Nejmocnější oddělení v silu je IT, které se stará o servery, ale celou dobu není jasné, k čemu ty servery slouží, nevypadá to, že by z nich lidé měli nějaký užitek. Hlavně na začátku se hodně mluví a jednom záhadném programu a obnově vymazaných dat a ani jedno nedává programátorovi moc smysl.
Představ si, deníčku, že těmhle věcem nerozumím, takže mě při čtení neiritují. Zůstává problém s postavami a celkovým společenským uspořádáním, které je založené na podivných tajemstvích a vymazané minulosti. Oceňuji, že i když kniha je pouze úvodem k trilogii, všechny záhady se v podstatě vyřeší v prvním díle, ale s vysvětlením jsem se rozhodně neztotožnila. Vymazat minulost je nesmysl, protože minulost musíme zkoumat, abychom ji nemuseli opakovat. Držení lidí v nevědomosti, aby se nebouřili nedává smysl, vždyť kromě toho tajemství se není proti čemu bouřit!
Většina po logické stránce nedotažených knih je aspoň čtivá a napínavá. Nemůžu říct, že by se Silo nedalo dočíst, na to, že má skoro pět set stran, jsem ho dočetla rychle. Bohužel, zejména "napínavé" pasáže mě vyloženě nudily. Je jasné, že hlavní hrdinka přežije, způsob jakým to udělá mi nepřijde věrohodný, takže tyhle epizody mě akorát obtěžují svojí délkou a napodobováním vzoru "skoro umřeš, ale najednou se objeví záchrana, opakuj třikrát, vysílený přežij."
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat