Milý čtenářský deníčku,
ač se to podle první části vůbec nezdá, Hana jako další kniha v řadě zpracovává téma holokaustu. Tentokrát jde o pohled trochu netradiční, který se zaměřuje hlavně na to, jak přeživší vnímají okolí a jak okolí vnímá je.
Román začíná příběhem devítileté Miry, jejíž rodina patří mezi první infikované tyfem v malém městě (podle skutečné události ve Valašském Meziříčí) několik let po válce. Z počátku sice tragický, ale jinak nenápadný příběh dostává úplně nový rozměr, když se v další části čtenář dozví, že podivínská Miřina teta Hana patří mezi nemnohé přeživší holocaustu. Příběh pak pokračuje popisem Hanina života před válkou, během ní, ale i "hanou", kterou musí snášet po návratu do normálního života. Postupným líčením jejího osudu se čtenář dozvídá, jak která postava za ten dlouhý čas jednala a jak to Hanu a její rodinu ovlivnilo.
Zaujalo mě, že i když se příběh odehrává na pozadí dvou historických tragédií, autorka se nesoustředí na jejich popis z mnoha stran, ale rozebírá osud dvou obyčejných dívek, které mají své obyčejné touhy a naděje, ale nepřízeň osudu jim je zničí. Obě by se mohly narodit dnes a pravděpodobně by měly podobné životní cíle jako tehdy. Vnitřní pocity historická doba vlastně příliš neovlivňuje.
Pěti hvězdičkami šetřím, a ani Hana na ně nedosáhne. Je to přitom skvěle napsaný román, zejména epidemie tyfu v druhé polovině dvacátého století pro mě byla novinkou. Ale to nestačí k tomu, aby se probojovala do elitní skupiny knih, které si budu pamatovat za dalších pět let.
Závěrečné hodnocení:
ač se to podle první části vůbec nezdá, Hana jako další kniha v řadě zpracovává téma holokaustu. Tentokrát jde o pohled trochu netradiční, který se zaměřuje hlavně na to, jak přeživší vnímají okolí a jak okolí vnímá je.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Román začíná příběhem devítileté Miry, jejíž rodina patří mezi první infikované tyfem v malém městě (podle skutečné události ve Valašském Meziříčí) několik let po válce. Z počátku sice tragický, ale jinak nenápadný příběh dostává úplně nový rozměr, když se v další části čtenář dozví, že podivínská Miřina teta Hana patří mezi nemnohé přeživší holocaustu. Příběh pak pokračuje popisem Hanina života před válkou, během ní, ale i "hanou", kterou musí snášet po návratu do normálního života. Postupným líčením jejího osudu se čtenář dozvídá, jak která postava za ten dlouhý čas jednala a jak to Hanu a její rodinu ovlivnilo.
Zaujalo mě, že i když se příběh odehrává na pozadí dvou historických tragédií, autorka se nesoustředí na jejich popis z mnoha stran, ale rozebírá osud dvou obyčejných dívek, které mají své obyčejné touhy a naděje, ale nepřízeň osudu jim je zničí. Obě by se mohly narodit dnes a pravděpodobně by měly podobné životní cíle jako tehdy. Vnitřní pocity historická doba vlastně příliš neovlivňuje.
Pěti hvězdičkami šetřím, a ani Hana na ně nedosáhne. Je to přitom skvěle napsaný román, zejména epidemie tyfu v druhé polovině dvacátého století pro mě byla novinkou. Ale to nestačí k tomu, aby se probojovala do elitní skupiny knih, které si budu pamatovat za dalších pět let.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat