Milý čtenářský deníčku,
Petra Dvořáková je pro mě vedle Petry Soukupové zázrak současné české literatury. Četla jsem její Sítě a Proměněné sny, o obou jsem ti už psala. Teď jsem si koupila její poslední knihu pro dospělé, kterou jsem ještě nečetla. Jedná se o její zpověď o boji s mentální anorexií.
Už když jsem četla Sítě pustila jsem si 13. komnatu, ve které autorka mluví o všem, co ji v životě potkalo. A nebylo toho málo. Nejdříve jako patnáctiletá vstoupila do kláštera. Později odešla, brzy se vdala, ale manželství nebylo šťastné. Do toho její syn onemocněl leukémií. Osud s ní smýkal ode zdi ke zdi a ona měla pocit, že jediné, nad čím má moc, je jídlo. A odepřít si ho jí přinášelo uspokojení. Jediné, kterého byla schopná v danou dobu dosáhnout.
Jako každá nemoc duše, ani mentální anorexie nemůže být líčena jen sama o sobě. Knížka tedy postupuje pomalu od začátku autorčina života a v každé fázi upozorňuje na ty kousky, ze kterých se nakonec zákeřná nemoc poskládala dohromady. Kdyby je zpracovala formou románu, čtenář by si řekl, že tolik utrpení a podivných rozhodnutí nemůže normální člověk za jeden život stihnout. Upřímnost zpovědi jí dává sílu a jedinečnost mezi knihami na podobné téma.
Oceňuji autorčinu odvahu všechno napsat a publikovat. Přiznává, že práce na knize pro ni byl způsob, jak se vyrovnat s dosavadním životem. Navíc tím, že se u ní nemoc projevila až v dospělosti, působí originálně mezi typickými příběhy náctiletých holek, které se hladověním snaží přiblížit ikonám, které znají z módních časopisů, a dosáhnout uznání okolí.
Pokud by ale knihu vzal do ruky obyčejný čtenář, asi ho příliš nezaujme. Zpověď je autentická, ale to také znamená neučesaná. Autorka trochu přeskakuje a neustále předbíhá. Dokola opakuje, co pro ní hlad znamenal, jak komplikovaný měla vztah s matkou, jak se plácala v intimním životě s manželem. Zmíněná 13. komnata poskytne v podstatě stejné informace, ale v mnohem uhlazenější formě. Takže doporučuji jen skutečným fanouškům autorky nebo lidem s hlubokým zájmem o ženskou duši týranou hladem. Pro ostatní jsou na trhu určitě lepší knihy se stejným tématem.
Závěrečné hodnocení:
Petra Dvořáková je pro mě vedle Petry Soukupové zázrak současné české literatury. Četla jsem její Sítě a Proměněné sny, o obou jsem ti už psala. Teď jsem si koupila její poslední knihu pro dospělé, kterou jsem ještě nečetla. Jedná se o její zpověď o boji s mentální anorexií.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Jako každá nemoc duše, ani mentální anorexie nemůže být líčena jen sama o sobě. Knížka tedy postupuje pomalu od začátku autorčina života a v každé fázi upozorňuje na ty kousky, ze kterých se nakonec zákeřná nemoc poskládala dohromady. Kdyby je zpracovala formou románu, čtenář by si řekl, že tolik utrpení a podivných rozhodnutí nemůže normální člověk za jeden život stihnout. Upřímnost zpovědi jí dává sílu a jedinečnost mezi knihami na podobné téma.
Oceňuji autorčinu odvahu všechno napsat a publikovat. Přiznává, že práce na knize pro ni byl způsob, jak se vyrovnat s dosavadním životem. Navíc tím, že se u ní nemoc projevila až v dospělosti, působí originálně mezi typickými příběhy náctiletých holek, které se hladověním snaží přiblížit ikonám, které znají z módních časopisů, a dosáhnout uznání okolí.
Pokud by ale knihu vzal do ruky obyčejný čtenář, asi ho příliš nezaujme. Zpověď je autentická, ale to také znamená neučesaná. Autorka trochu přeskakuje a neustále předbíhá. Dokola opakuje, co pro ní hlad znamenal, jak komplikovaný měla vztah s matkou, jak se plácala v intimním životě s manželem. Zmíněná 13. komnata poskytne v podstatě stejné informace, ale v mnohem uhlazenější formě. Takže doporučuji jen skutečným fanouškům autorky nebo lidem s hlubokým zájmem o ženskou duši týranou hladem. Pro ostatní jsou na trhu určitě lepší knihy se stejným tématem.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat